Asie

Asie
Rozloha	44 603 853 km²
Počet obyvatel	4 522 598 000 (2018)
Počet států	48
Regiony	Střední Asie Východní Asie Severní Asie Jihovýchodní Asie Jihozápadní Asie Jižní Asie
Souřadnice	39°0′0″ s. š., 108°0′0″ v. d.
multimediální obsah na Commons

Asie ([ázije]) je svou rozlohou 44 603 853 km² největší, s více než 4,7 miliardami obyvatel nejlidnatější a zhruba od přelomu tisíciletí rovněž nejhustěji osídlený světadíl, který tvoří součást kontinentu zvaného Eurasie, popř. Eurafrasie. Rozkládá se především na východní a severní polokouli. Pokrývá 8,6 % povrchu Země (29,9 % souše) a její obyvatelstvo představuje 60 % světové populace. Během 20. století se počet lidí žijících v Asii téměř zčtyřnásobil. Pojmenování pochází z akkadského slova asu, které znamená východ či rozbřesk.

Nejzazší body asijské pevniny:

• Sever: Čeljuskinův mys (77°44' s. š.) na poloostrově Tajmyr v Rusku
• Východ: Děžňovův mys (169°40' z. d.) na poloostrově Čukotka v Rusku
• Jih: Mys Buru (1°25' s. š.) na Malajském poloostrově
• Západ: Mys Baba (26°3' v. d.) v Turecku jižně od Dardanel

Vzhledem k pozemnímu spojení Asie s Evropou i Afrikou se někdy rozcházejí názory na to, kudy vést hranici mezi těmito kontinenty. Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze hranice mezi Evropou a Asií vede z Bajdarackého zálivu po východním úpatí Uralu (Ural leží celý v Evropě), dále po řece Embě, po pobřeží Kaspického moře a Kumomanyčskou sníženinou na sever od Kavkazu (Kavkaz je častěji označován jako Asie) do Azovského moře. Dále k jihozápadu oba světadíly odděluje Černé moře, průliv Bospor, Marmarské moře a průliv Dardanely. Do obou světadílů zasahuje území Ruska, Kazachstánu a Turecka.

Od Afriky je Asie oddělena Suezským průplavem. Sinajský poloostrov už tedy leží v Asii a Egypt tak zasahuje částí území do Afriky a částí do Asie. Dále na jih oba světadíly odděluje Rudé moře.

Ani hranici s Austrálií a Oceánií není snadné stanovit. Australská pevnina se sice asijské nedotýká, ale mezi nimi leží velké množství ostrovů, u nichž není vždy jasné, ke kterému světadílu je přiřadit. Ostrov Nová Guinea se obvykle řadí k Oceánii, což znamená, že území Indonésie zasahuje do obou světadílů. Zoogeografové pracují s tzv. Wallaceovou linií, která odděluje ekosystémy považované za čistě asijské od smíšených asijsko-australských.

Nejjasněji vymezená je hranice Asie a Severní Ameriky. Ty jsou odděleny 88 km širokou Beringovou úžinou v místech, kde se k sobě blíží asijská Čukotka a americká Aljaška.

Nejzazší body na ostrovech:

• Sever: Arktický mys (81°16' s. š.) na ostrově Komsomolec v ruském souostroví Severní země
• Východ: Uprostřed Beringova průlivu se nachází rusko-americké souostroví Diomédovy ostrovy, které fyzickogeograficky nepatří jednoznačně ani k Asii, ani k Americe (západní ostrov leží asi 35 km od asijské pevniny, východní ostrov asi 36 km od americké), politicky je však rozděleno mezi Rusko a Spojené státy. Tříkilometrovým průlivem mezi oběma ostrovy také probíhá Datová hranice. Přiřadíme-li ruský ostrov k Asii, bude jeho východní okraj nejvýchodnějším bodem světadílu (169°0' z. d.)
• Jih: Záleží na tom, které ostrovy ještě přiřadíme k Asii a které již k Austrálii. Při nejjednodušší variantě, kdy hranice vede mezi Malajským souostrovím na asijské straně a ostrovy Ashmore a Cartier na australské, se nejjižnější bod nachází na ostrůvku u indonéského ostrova Roti (11°1' j. š.)
• Západ: I v Egejském moři leží velké množství ostrovů. Mnohé z nich leží těsně u pobřeží Malé Asie (např. Samos 1,6 km daleko), ale politicky náleží Řecku. Zohlednění jejich geologické spřízněnosti s asijskou pevninou by zřejmě umožnilo posunout hranici až na západní pobřeží ostrovů Lesbos a Chios (25°50' v. d.), na druhé straně by to ale znamenalo, že část řeckého území leží v Asii, což je v rozporu se všeobecně přijímaným názorem. Nejzápadnější ostrov pod tureckou správou je Gökçeada, ta má ale zřetelně blíž k evropské než k asijské části Turecka. Za nejzápadnější výspu Asie lze tedy buď považovat ostrov Bozcaada (25°58' v. d.), nebo prohlásit, že veškeré egejské ostrovy už patří k Evropě bez ohledu na svou vzdálenost od asijské pevniny.

Mnohé asijské geografické rekordy jsou současně světovými rekordy.

• Nejvyšší hora: Mount Everest – 8849 m (Nepál, Čína, Himálaj) je současně nejvyšší horou světa
• Nejvyšší činná sopka: Ključevskaja – 4750 m (Rusko, Kamčatka)
• Nejnižší bod: hladina Mrtvého moře – 400 m pod úrovní světového oceánu (Izrael, Jordánsko)
• Nejhlubší kryptodeprese: Bajkal – dno −1186,5 m pod úrovní hladiny oceánu (Rusko) je současně nejhlubší kryptodepresí na světě
• Nejdelší řeka: Jang-c’-ťiang – 6379 km (Čína) je 3. nejdelší řeka světa a s průtokem 31 900 m³/s 4. nejvodnatější tok této planety
• Největší ostrov: Kalimantan nebo také (Borneo) – 725 460 km² (3. největší ostrov světa)
• Největší poloostrov: Arabský poloostrov – 2 780 000 km²^[1][2]
• Nejvzdálenější místo od moře: Džungarská pánev (Čína) – 2650 km od Severního ledového i od Indického oceánu je současně nejvnitrozemštějším bodem na světě
• Největší jezero: Kaspické moře – 371 000 km² (největší jezero na světě)
• Nejhlubší jezero: Bajkal – 1642 m (nejhlubší jezero na světě)
• Nejlidnatější stát: Indie – 1 498 863 874 (nejlidnatější stát na světě)
• Největší stát: Rusko – 13 200 000 km² (asijská část; celé Rusko je největší stát světa)

Asie vznikla spojením několika platforem. Sibiřská platforma byla v minulosti samostatným kontinentem, který se spojil s Baltikou, čímž vzniklo pohoří Ural. Čínská platforma se pospojovala z menších bloků (Severní Čína, Blok Jang-c' a Jižní Čína) a nakonec se spojila se Sibiří. V nejmladší době pak do Asie narazily dvě platformy, které se oddělily od někdejší Gondwany: Indická a Arabská.

Sibiřská (angarská) platforma představuje velký stabilní blok. Aldanský a anabarský štít obsahují horniny až 3,5 miliardy let staré. Člení se následovně:

• Předbajkalské jednotky
  • Aldanský štít
  • Anabarský štít
• Vrásová pásma bajkalského vrásnění (Bajkalské pohoří, Jenisejské pohoří)
• Depresní jednotky – syneklízy a okrajové prohyby (tunguzská a viljujská syneklíza, předsajansko-bajkalský prohyb)

Čínská platforma je rozdělena na vystupující masívy, mezi nimiž leží mladší jednotky. Obsahuje prekambrické štíty:

• Tarimský štít
• Severočínský štít
• Korejský štít
• Inšanský masiv (hřbet Vnitřního Mongolska)
• Středočínský blok
• Indočínský masiv

Čínská platforma také zahrnuje řadu plošin a poklesových pánví. Ty jsou pokryty paleozoickými, mezozoickými a kenozoickými sedimenty různého charakteru a mocnosti. Krystalické podloží leží místy ve větších hloubkách než 10 km.

• Pánev Ordos (kambrium až ordovik) obsahuje mimořádně mocné (až 7 km) platformně uložené spraše
• Pánev Chuang-che
• Pchjongjangská pánev
• Sečuánská (Rudá, Červená) pánev (synklinála vznikla koncem permu, 3 až 4 km mocné akumulace z průběhu celých druhohor)
• Nanningská pánev
• Wutchanská pánev
• Alašanská pánev
• Platformní sedimenty v Indočíně (perm, trias, jura, křída)

Indická platforma a Madagaskar byly původně spojeny s Afrikou, ale ve třetihorách se vydaly na sever k Asii. Madagaskar se oddělil a zůstal poblíž Afriky, zatímco Indie narazila do Čínské platformy, čímž vyvolala mohutné vrásnění, jehož výsledkem je Himálaj.

Na západě Indické platformy se nacházejí vodorovně uložené čedičové vrstvy vulkanického původu, kterým se říká trapy (např. Dekánské trapy či sibiřské trapy). Až 100 m silná vrstva čediče překrývá stará jádra.

Nejstarší kontinentální jádra se vytvořila během protoindického geotektonického cyklu. Nejstarší metamorfity jsou staré až 3,5 miliardy let. Během dhárvárského geotektonického cyklu došlo k sedimentaci, vulkanickým procesům a průnikům granitů, dotvářela se kontinentální jádra.

Arabská platforma byla původně součástí Afriky, ale začala se od ní oddělovat příkopovou propadlinou, jejíž velkou část nyní vyplňuje Rudé moře. Nejstarší horniny jsou asi 1 miliardu let staré a nacházejí se v haliské formaci. Asi polovinu platformy tvoří prekambrické metamorfity, druhá polovina se skládá z granitoidů. Na západním okraji eroduje a klesá do příkopu Rudého moře. Východní okraj se zvedá i s akumulovanými usazeninami. Mezi vlastním štítem a Perským zálivem je mocný platformní pokryv prvohor, druhohor a třetihor. Nacházejí se tu hojné formace s ložisky ropy z období svrchní křídy a eocénu.

Kaledonidy jsou horská pásma, jejichž vývoj začal během starších prvohor, tedy v době, kdy na území dnešní Evropy probíhalo kaledonské vrásnění. Jejich zvedání podél starých zlomů mnohdy pokračovalo i později.

Sibiřské a středoasijské kaledonidy vznikly z tzv. uralsko-mongolské mobilní zóny mezi fenosarmatskou, sibiřskou a čínskou platformou. Patří sem Altaj, Sajany, Ťan-šan, Kazašská pahorkatina, Sibiřské starokaledonidy (salairidy).

Čínské kaledonidy leží zčásti ve východní Číně, kromě toho k nim patří pohoří Nan-šan. Najdeme zde 5 až 6 km mocný sinijský komplex fylitů, kvarcitů, zelenokamenů a mramorů.

Hercynidy jsou horská pásma, jejichž vývoj začal během mladších prvohor, tedy v době, kdy na území dnešní Evropy probíhalo hercynské vrásnění. Jejich zvedání podél starých zlomů mnohdy pokračovalo i později.

Ve Střední Asii jsou hercynidy silně promíchané s kaledonidy a nejde o samostatný horský systém. Hercynského stáří je např. západní část Ťan-šanu (Kyzylkumsko-ťanšanská větev), Kazašská pahorkatina, nebo jižní část Altaje a Sajanů (Irtyšsko-zajsanská větev).

Mongolsko-ochotské hercynidy se táhnou z Mongolska až k Ochotskému moři.

Vnitročínské hercynidy se táhnou mezi Pamírem a východočínskými kaledonidami. Patří sem Kchun-lun (vklíněn mezi tarimský a tibetský masiv) a Čchin-ling (vklíněn mezi severočínský a středočínský blok).

Sibiřské a středoasijské hercynidy a kaledonidy jsou na velkých plochách pokryty druhohorními a třetihorními nezvrásněnými vrstvami, které tak tvoří mladé platformy: Západosibiřská nížina, Turanská nížina, Tádžická pánev.

Alpidy jsou horská pásma, jejichž vývoj začal ve druhohorách nebo později. Některé se začaly zvedat během kimmerského vrásnění, některé až během alpinského.

Tethydní alpidy vznikly z bývalého oceánu Tethys a jde o asijskou část Alpsko-himálajského systému. Patří sem Pontidy, Anatolidy a Tauridy v Turecku, ostrov Kypr, Krymsko-kavkazská oblast, Malý Kavkaz a Arménská vysočina, Zagros (Iranidy), centrální íránské pásmo s lutským masivem, makránsko-balúčistánská flyšová jednotka, východoíránská pohoří, ománská ofiolitová zóna, orogenní zóna Alborzu, Kopet Dag, centrální pákistánský hřbet (kvétský hřbet), pamírsko-hindúkušsko-karákoramská elevace, Himálaj a Transhimálaj, Indoganžská nížina.

Alpinského stáří jsou také pásma podél pobřeží Tichého oceánu, tzv. cirkumpacifické alpidy, které ovšem vznikly kontaktem jiných desek (pacifické s eurasijskou) během druhohorního jenšanského vrásnění. Patří sem starší pásma v Laosu, Čukotsko-katasijský vulkanický pás (Kamčatka). Ve třetihorách vznikla vulkanická pásma Kuril, Japonska a Filipín, jakož i další ostrovní oblouky na západním okraji pacifické desky (Velké a Malé Sundy, Moluky aj.)

Mnoho výše uvedených oblastí je seizmicky aktivních a zemětřesení zde nejsou vzácným jevem. Týká se to ostrovních oblouků na styku litosférických desek, např. Japonsko, Tchaj-wan, Sumatra, ale i mnoha oblastí alpsko-himálajského systému (např. Malá Asie, Kavkaz, Írán, Kašmír) i jiných zlomových oblastí (např. Sečuánská pánev).

Oblastí vulkanického původu je v Asii celá řada, dodnes činné sopky najdeme opět především ve východní Asii podél okraje Tichého oceánu: Kamčatka, Japonsko, Filipíny, Indonésie.

V Asii se nacházejí mnohé z nejdelších a nejvodnějších veletoků na Zemi, mj. Čchang-ťiang (Dlouhá řeka, Evropanům známá též jako Jang-c’-ťiang), Chuang-che (Žlutá řeka), Ob, Jenisej, Lena, Amur, Mekong, Brahmaputra, Ganga, Indus, Eufrat a Tigris. Velké sibiřské řeky (Ob, Jenisej, Lena) odtékají do Severního ledového oceánu, čínské a indočínské veletoky (Chuang-che, Čchang-ťiang a Mekong) míří na východ do Tichého oceánu, další směřují k jihu do Indického oceánu. Velké oblasti v nitru Asie jsou bezodtoké, tj. bez spojení se světovým oceánem. Řeky se buď ztrácejí v pouštích (např. Gobi, Taklamakan, Karakum, Kyzylkum), nebo končí ve více méně slaných jezerech, odkud se voda vypařuje (Balchaš, Aralské jezero, Kaspické moře). Z významných řek se to týká např. Amudarji, Syrdarji a Tarimu. Naopak nejhlubší jezero světa Bajkal (odkud voda odtéká řekou Angarou) je sladkovodní a odhaduje se, že obsahuje asi pětinu světových zásob sladké vody.

Vzhledem k obrovské rozloze Asie zde najdeme všechny hlavní podnebné pásy. Velká území v nitru kontinentu mají silně kontinentální podnebí s velkými teplotními rozdíly mezi zimou a létem. Tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře dosahuje nejvyšších hodnot v lednu v oblasti Ulánbátaru a Sibiře (103 kPa). Vzniká tlaková výše (anticyklóna) nad střední Sibiří. Naopak velká tlaková níže (cyklóna) vzniká v červenci kolem Dillí (99,5 kPa). Nejnižší lednové teploty na Sibiři mohou klesnout i pod −50 °C, v jižní Asii zůstávají kolem +25 °C. Rozpětí průměrných červencových teplot je od 5 do 35 stupňů.

Množství srážek je ovlivněno především vysokými asijskými horstvy. Jih a jihovýchod kontinentu je extrémně vlhký, naopak ve srážkovém stínu za Himálajem leží velmi suché pouštní oblasti. Roční období v Himálaji a na jih od něj jsou ovlivňována pravidelnými monzuny.

V Asii rozlišujeme tyto klimatické oblasti podle Köppena:

• Tundrové podnebí
• Boreální podnebí
• Stepní podnebí
• Mírně teplé monzunové podnebí
• Monzunové podnebí
• Podnebí tropického deštného pralesa
• Studené pouště
• Horké pouště
• Středomořské podnebí

V severní Asii (na Sibiři) jsou hlavními biotopy tundra, lesotundra a tajga. V mírném podnebném pásu najdeme listnaté opadavé lesy mírného pásu, lesostep a step, dále na jih pak polopouště a pouště. V jižní a jihovýchodní Asii pak původní společenstva spadají pod monzunové opadavé lesy a tropické deštné lesy.

Velká území na Sibiři pokrývá trvale zmrzlá půda (permafrost). Dále na jih ji lze nalézt v Tibetu kvůli vysoké nadmořské výšce. Ledovce se zachovaly v nejvyšších pohořích (např. Himálaj, Pamír, Ťan-šan), ale kvůli globálnímu oteplování se zkracují.

Kolem roku 1900 žilo v Asii 947 milionu lidí.^[3] Od té doby počet obyvatel Asie vzrostl čtyřnásobně a v roce 2012 dosáhl 4 175 038 363 a stále stoupá.^[4] Polovinu tvoří obyvatelstvo do 20 let.

V Asii žijí přibližně dvě třetiny obyvatelstva světa. Nejvíce obyvatel má Indie s 1,4 mld. osob.

Název regionu[5] a území s vlajkou	Rozloha (km²)	Počet obyvatel (odhad k 1. 7. 2002)	Počet obyvatel (odhad k roku 2018)	Hustota osídlení (ob./km²)	Hlavní město
Severní Asie:
Rusko Rusko[p 1]	13 115 200	39 129 729	144 500 000	3,0	Moskva
Střední Asie:
Kazachstán Kazachstán[p 2]	2 346 927	13 472 593	18 280 000	5,7	Astana
Kyrgyzstán Kyrgyzstán	198 500	4 822 166	6 316 000	24,3	Biškek
Tádžikistán Tádžikistán	143 100	6 719 567	9 101 000	47,0	Dušanbe
Turkmenistán Turkmenistán	488 100	4 688 963	5 851 000	9,6	Ašchabad
Uzbekistán Uzbekistán	447 400	25 563 441	32 960 000	57,1	Taškent
Východní Asie:
Čína Čína[p 3]	9 584 492	1 384 303 705	1 393 000 000	134,0	Peking
Tchaj-wan Tchaj-wan[p 4]	35 980	22 548 009	23 570 000	626,7	Tchaj-pej
Hongkong Hongkong (Čína)[p 5]	1 092	7 303 334	7 451 000	6 688,0	Hongkong
Japonsko Japonsko	377 835	126 974 628	126 500 000	336,1	Tokio
Jižní Korea Jižní Korea	98 480	48 324 000	51 640 000	490,7	Soul
Macao Macao (Čína)[p 6]	25	461 833	631 636	18 473,3	Macao
Mongolsko Mongolsko	1 565 000	2 694 432	3 170 000	1,7	Ulánbátar
Severní Korea Severní Korea	120 540	22 224 195	25 550 000	184,4	Pchjongjang
Jihovýchodní Asie:
Brunej Brunej	5 770	350 898	428 962	60,8	Bandar Seri Begawan
Filipíny Filipíny	300 000	84 525 639	106 700 000	281,8	Manila
Indonésie Indonésie[p 7]	1 419 588	227 026 560	267 700 000	159,9	Jakarta
Kambodža Kambodža	181 040	12 775 324	16 250 000	70,6	Phnompenh
Laos Laos	236 800	5 777 180	7 062 000	24,4	Vientiane
Malajsie Malajsie	329 750	22 662 365	31 530 000	68,7	Kuala Lumpur
Myanmar (Barma)	678 500	42 238 224	53 710 000	62,3	Neipyijto[p 8]
Singapur Singapur	693	4 452 732	5 639 000	6 425,3	Singapur
Thajsko Thajsko	514 000	62 354 402	69 430 000	121,3	Bangkok
Vietnam Vietnam	329 560	81 098 416	95 540 000	246,1	Hanoj
Východní Timor Východní Timor[p 9]	15 007	952 618	1 268 000	63,5	Dili
Jižní Asie:
Afghánistán Afghánistán	647 500	27 755 775	37 170 000	42,9	Kábul
Bangladéš Bangladéš	144 000	133 376 684	161 400 000	926,2	Dháka
Bhútán Bhútán	47 000	2 094 176	754 394	44,6	Thimbú
Indie Indie[p 10]	3 290 797	1 062 969 504	1 353 000 000	323,0	Nové Dillí
Írán Írán	1 648 000	66 622 704	81 800 000	40,4	Teherán
Maledivy Maledivy	300	320 165	515 696	1 067,2	Male
Nepál Nepál	140 800	25 873 917	28 090 000	183,8	Káthmándú
Pákistán Pákistán[p 11]	795 423	149 732 510	212 200 000	188,2	Islámábád
Srí Lanka	65 610	19 576 783	21 670 000	298,4	Kolombo
Jihozápadní Asie:
Arménie Arménie[p 12]	29 800	3 330 099	2 965 000	111,7	Jerevan
Ázerbájdžán Ázerbájdžán[p 13]	86 600	9 000 000	9 981 000	103,9	Baku
Bahrajn Bahrajn	665	656 397	1 569 000	987,1	Manáma
Egypt Egypt[p 14]	63 556	1 378 159		21,7	Káhira
Gruzie Gruzie[p 15]	69 700	4 630 841	3 731 000	66,4	Tbilisi
Irák Irák	437 072	24 001 816	38 430 000	54,9	Bagdád
Izrael Izrael	20 770	6 029 529	8 884 000	290,3	Jeruzalém
Jemen Jemen	527 970	18 701 257	28 500 000	35,4	Saná
Jordánsko Jordánsko	92 300	5 307 470	9 956 000	57,5	Ammán
Katar Katar	11 437	793 341	2 782 000	69,4	Dauhá
Kuvajt Kuvajt	17 820	2 111 561	4 137 000	118,5	Kuvajt
Kypr Kypr[p 16]	9 250	775 927	1 189 000	83,9	Nikósie
Libanon Libanon	10 400	3 677 780	6 849 000	353,6	Bejrút
Omán Omán	212 460	2 713 462	4 829 000	12,8	Maskat
Pásmo Gazy[p 17]	363	1 203 591	2 048 000	3 315,7	Gaza
Saúdská Arábie Saúdská Arábie	1 960 582	23 513 330	33 700 000	12,0	Rijád
Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty	82 880	2 445 989	9 631 000	29,5	Abú Zabí
Sýrie Sýrie	185 180	17 155 814	16 910 000	92,6	Damašek
Turecko Turecko[p 18]	756 768	57 855 068	82 000 000	76,5	Ankara
Západní břeh Jordánu[p 19]	5 860	2 303 660	2 676 000	393,1	Rámaláh
Celkem	43 810 582	3 902 404 193		89,5

• Dějiny Asie

• Galerie Asie na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Asie na Wikimedia Commons
• Téma Asie ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo Asie ve Wikislovníku
• Kategorie Asie ve Wikizprávách
• Průvodce Asie ve Wikicestách
• Fyzická geografie Asie^{[nedostupný zdroj]}
• Fyzická geografie Asie (středoškolské učební materiály)